Ženské oči, podrážděné včely a jednoduchý vynález. Co víte o barvosleposti?

Problém rozeznávat barvy může vzniknout i po úraze.

Říká se, že ženy nejsou barvoslepé a také to, že včely bodají kvůli výraznému neonový oblečení.

Oční testy jsou zase prý z bývalého Sovětského svazu či z USA.

Kolem vidění barev je stále dostatek mýtů a polopravd. Které jsou ty nejznámější a jak je to opravdu?

Barvoslepost na tři způsoby
Mnoho lidí je na základě popularity přesvědčeno, že barvoslepost znamená neschopnost vidět červenou a zelenou. Případně si představují zcela černobílé vidění bez schopnosti vidět jakoukoliv barvu.

Celou pravdou je, že částečná barvoslepost má tři různé typy podle chybějícího barevného čípku v oční sítnici.

Takzvaná protanop je absence červeného čípku v oku a způsobuje neschopnost vidět červenou a zelenou.

Deuteranopia nebo daltonismus, je to, co si mnozí představují pod pojmem barvoslepost.

Jde o absenci čípku pro zelenou barvu, způsobuje podobný problém jako protanop a obvykle je dědičná. Váže se na chromozom X, a proto se projeví nejčastěji u mužů.

Tritanop je absence čípku pro modrou. Způsobuje poruchu vidění modré a žluté barvy. Je vzácná, objevuje se na sedmém chromozomu, takže se neváže na pohlaví. Podle několika studií se odhaduje, že na tritanop obecně trpí asi jeden člověk z 30 až 50 tisíc.

Chce to opravdu shodu nepříznivých okolností, aby žena měla poškozené kopie genů barevného vidění od obou rodičů, ale je to možné. Obvykle jsou však ženy nezasažené, akorát přenášejí jednu poškozenou genetickou kopii.

Kdo nevidí všechny barvy?
K určení poruch barevného vidění se používá test japonského vojenského lékaře Shinobu Ishihara. Vyrobil ho už v roce 1917 jako levné, rychlé a snadno použitelné vyšetření zraku.