Ignorování dětí nás pekelně doběhne

Značku Pozor, děti do každé domácnosti.

Jakoukoliv krajinu navštívím, všímám a fotím si dopravní značku Pozor, děti. Každá totiž „své“ děti zobrazuje jinak. Někde poslušně stojí před průchodem, jinde připomínají sprinterů.

V některých zemích jsou kubistické poskládány z geometrických tvarů, jinde je grafické znázornění realistické i s mašlí ve vlasech a aktovkou na zádech.

Ať děti na značkách vypadají jakkoli, smysl je všude na světě stejný. V blízkosti škol a školek mají lidé v autech zvýšit opatrnost. Přestože v aktuální situaci hrozí dětem na cestách podstatně menší riziko, jsem přesvědčena, že tyto značky by měly být úplně všude.

Měli bychom je osadit před úřady, parlament, na dveře dětských pokojů. Neuškodilo by, pokud bychom je vylepšili pořádnou reflexní odrazkou, nebo na ně rovnou namířili reflektory. Pokud bychom to udělali, možná bychom se o trochu více zamysleli, v jakém riziku právě jsou.

Ruku na srdce. Otázka, co bude s decka, se po celou pandemie řeší jen ve velmi ploché rovině. Zoomy, teams, pandemické OČR-ky a vybavené.

Učitelky přitom již nyní jasně vidí, jak se nůžky rozdílů mezi dětmi ještě výraznější otevírají, a rodiče na denní bázi svépomocí řeší situace, které si před časem nevěděli ani představit. I harmonické rodiny v mém okolí se trápí, protože se u jejich dětí rozvíjejí neurózy, noční můry či totální apatie.